Fronta se neustále blížila a lidé se na ni připravovali. Kopali se skrýše a cenné věci se ukrývaly. Připravovaly se sklepy k obývání. Za tmavých nocí bylo na východě vidět světlo od požárů a výbuchy děl. Nikdo z našich občanů netušil, že o naši obec budou svedeny tak těžké boje. 7. dubna dopoledne přijelo do naší obce německé dělostřelectvo z Hodonína, které mělo sebou zajaté sovětské vojáky. Němci v obci jen pokrmili a hned jeli dál k Velkým Němčicím. Při odjíždění si v obecních stodolách nabrali jetele a slámy bez dovolení. Hned ten den večer přitáhlo další vojsko a ubytovali se v obci. Po celé noci bylo slyšet rachocení ustupující německé armády ze státní silnice. Dobytek z Nových Dvorů byl odehnán. Stáda dobytka se honí na západ. Po státní silnici prchali zástupy civilů, Němci, Maďaři, Slováci. Za jídlo prodávali šaty a různé cennosti. Vojáci zase okrádali lidi o auta, kola a povozy. Vojáci kopali na vybraných místech zákopy a připravovali opevnění. Tyto práce řídil šitbořský rodák a německý důstojník Hugo Konečný.

11. dubna 1945 bylo přerušeno telefonní vedení od partyzánů, které se už neopravovalo. Dělostřelba se neustále přibližovala, v pátek 13. dubna 1945 bylo už slyšet i kulometnou palbu. Dělníci přestali jezdit do Brna do práce. 14. dubna 1945 se přestalo pracovat na poli. Sovětská letadla létala bez ustání a napadala Němce, kde je uviděla. Němci se přemisťovali pouze za noci.

V noci na 15. dubna 1945 přijelo do obce velké množství německých aut, těžkého dělostřelectva, vojska a oddíly SS, Maďaři a Rumuni – přinucené pracovní čety a vlasovci. Byla právě neděle a lidé se stěhovali do sklepů, bylo krásné teplé počasí a konaly se poslední bohoslužby. Celý den bylo slyšet prudkou dělostřelbu od Klobouk, Brumovic, Velkých Pavlovic a Hustopeče. Němci a vlasovci chodili ptát jídlo. Lidé vlasovce neměli rádi. Německý velitel nařídil, že majitelé koní musí němcům 10 koní vyměnit.V domě starosty Ladislava Zelinky č. 80 byli ubytovaní dva němečtí důstojníci a ti mu neustále vyhrožovali zastřelením, jak jim nesplní, co po něm chtějí. Odpoledne si udělali pitku a na konec se spolu pohádali. Jeden důstojník už nechtěl dál bojovat že je mu to jedno, má-li být zajat v Šitbořicích nebo v Těšanech a nebo někde jinde, že už má válčení dost. Ale druhý den odtáhl dále. Večer toho dne dopadly dvě katuše na Odměrky u větřáku. Byly to hrozné výbuchy a hodně lidí postrašily. Kdo ještě nebyl ve sklepě, tak se tam stěhoval. V noci bylo vidět oblohu ozářenou od četných požárů, ve dne zase kouř.

V pondělí 16. dubna 1945 bylo od rána slyšet prudkou střelbu od Hustopeče. Ve směru od Klobouk se zdálo, že fronta stojí. Od Hustopeče se střelba blížila a bylo oblohu vidět zataženu dýmem od četných požárů. To hořely Hustopeče, Kurdějov a hlavně Velké Němčice, kde hořelo na 180 domů. Většina německého vojska odjela. Zbylí vojáci byli po mlatech a zahradách. Odpoledne je tam sovětská letadla zjistila a bombardovala je. Na večer několik dělostřeleckých granátů dopadlo do obce a poškodilo několik střech. S kopců mezi Nikolčice a Křepice bylo vidět sestupovat sovětské vojáky. Za chvíli se začalo z Nikolčic kouřit, to hořela jedna stodola a byl to jediný požár v Nikolčicích. Na sám večer začal střílet kulomet ze Strážky a od posledního domu č. 413 a i z jiných míst. Němci se stahovali z obce a jen malé síly hájily obec a chránili jejich ústup. Lidé se těšili, že ráno uvítají sovětské vojáky. Byl krásný jarní podvečer, bylo teplo a střelba téměř umlkla. Lidé vyšli ze sklepů v naději, že už pro ně válka skončila. Mnozí šli domů krmit dobytek. Všude byl klid. Najednou vzduchem prořízl zvláštní vrčivý a hvízdavý zvuk. Bylo to něco zvláštního. Všech, co to zaslechli zmocnila se hrůza a strach. V okamžiku ozvala se salva ohromných výbuchů. Šitbořice se staly terčem sovětských katuší. Bylo slyšet praskot a rachocení, veliký tlak vzduchu povaloval lidi, zvedl se prach a dým a nastala tma. Za nějakou chvíli se vyjasnilo a zase nastal poměrný klid, který rušil praskot hořících budov, mnohé střechy byly smeteny a v celé dědině povyrážena skla v oknech. Krátkou chvíli před tím přijeli do obce němečtí cyklisti, a ti po přepadu prchali z obce.

Z řad našich občanů byli první mrtví a ranění:

• Antonín Košvica - 7letý č. 333
• Žáček Karel - 5letý z Holasic
• Konečný Josef - č. 29
• Hnilica Josef - č. 162
• sestry Pešťálová Marie a Terezie - č. 322
• těžce raněn Stejskal Jan - č. 13 později zemřel
• lehce raněn Tesař František - č. 320
• 18. dubna byl zabit Viktorin Antonín - č. 78 výměnkář

Ještě před dopadem katuší bylo všude na kopcích plno diváků, kteří pozorovali blížící se boje, ale po tomto masakru se už nikdo z kopců nedíval. V noci Rusové jednotlivě stříleli na Šitbořice a Němci jim odpovídali střelbou z tanků. Zase vznikly další požáry.

Ráno 17.dubna 1945 Němce nebylo vidět. Byl klid a kozáci obsazovali Šitbořice. Značné síly kozáků postupují k Těšanům a Moutnicím. Lidé se s vojáky rychle kamarádí, ale Němci nejsou daleko. Byli zakopaní nad dědinou v Nových horách a Domaninách.

V lesích diváckých bylo plno německého vojska, kterému hrozilo obklíčení. Také mnoho německého vojska bylo na cestě k Novým horám i ukrytí byli v dědině. Od Telnice a Zatčan části dvou pancéřových divizí zahájily protiútok, k nim se připojili německá vojska u Borkovan a Hostěrádek a na široké frontě začali postupovat a zatlačovali sovětské předsunuté síly v Šitbořicích. Tento útok byl však brzy zastaven a nemohl postup sovětské armády vážně ohrozit. První část útočících Němců pronikla Výhonem na dolní konec vesnice a hned nastala prudká palba z Nových hor a Domanin i ukrytí Němci do toho vpadali. V obci nastala velká panika. Lidé utíkali zpět do sklepů a kozáci ustupovali k Nikolčicím. Útok Němců podporovaly tanky. Jeden z nich měli ukrytý ve stodole na ulici Nikolčické, ten vyjel a postřílel celý kozácký trén(?), který byl v zahradách, jel přes mrtvoly koní, kterých tam bylo na 58, vozy s municí a kuchyně. Na Strážku dopravili Němci rychlopalné dělo, kulomety a udělali velkou zhoubu mezi ustupujícími. V domě č. 95 zajali asi 33 sovětských vojáků, které potom na sokolské špici postříleli. Pouze jeden z Rusů se zachránil útěkem v domě č. 361. Velké síly Němců pronikali do dalších částí obce a nastal tuhý boj od domu k domu. V poledne Němci obsadili celou obec. Rusové podnikli několikrát protiútok, ale po ztrátě dvou tanků ustoupili k Nikolčicím. Boj byl nelítostný. Němci postřílené zajatce spálili v přilehlých stodolách. Staly se i případy, že upalovali i raněné ruské vojáky v č. 187 a ve dvoře. Po obou stranách ústupové silnice se válelo mnoho mrtvých koní. Za těchto bojů bylo zase mnoho domů poškozeno a vznikly nové požáry. Celé odpoledne pak kolony aut, obrněných vozů a asi 60 tanků T-34 ustupovalo přes Šitbořice z ohroženého prostoru u Divák. Toho dne byl zraněn Josef Stejskal z č. 232.

Ve středu 18. dubna 1945 začal boj o Šitbořice znova. Ruská letadla útočila bez přestání a palbou z kulometů a lehkými bombami podporovala útok sovětských vojsk. Kopcovitý terén velmi usnadňoval obranu obce, takže všechny útoky toho dne byly odraženy. Vznikaly nové požáry a mnoho budov bylo pobořeno. Byl krásný slunečný den a vanul silný severozápadní vítr a podporoval šíření požárů. Většina z nich byla Němci úmyslně založena, aby se kryly kouřovou clonou. Rusové od Nikolčic útočili po celý den, třikrát pronikli až k obci, ale všechny jejich útoky byly odraženy. Ale od Divák se k večeru přiblížili až k Líchám. Palba a ohně trvaly celou noc.

Ve čtvrtek 19. dubna 1945 hned ráno vzplanul boj nevídanou prudkostí. Rusové útočí od Divák i Nikolčic. Hned v dopoledních hodinách se dostali do části obce "Němčičky". Bojovalo se po celý den. Hned se palba přibližovala a hned zase vzdalovala, to podle toho jak se situace na bojišti měnila. Palba byla tak prudká, že splívala v jednotné hřmění, do toho se ozýval hukot útočících letadel ruských i německých, výstřely z tanků, děl a minometů, mohutné detonace min a granátů i křik útočících. Bojovalo se zblízka muž proti muži, bez milosrdenství a slitování. Nad dědinou se vznášel modravý dým. Zajatců žádná strana nedělala. Rusové útočili za podpory asi 30 tanků. Němci měli také asi tolik tanků. Nejprudší boje byly na Strážce, na Nikolčické ulici, v celé dědině, zvlášť u Orlovny, v Kuchyňce a na dolním konci. Potom v celé novodvorské trati. Vznikly nové požáry a mnoho domů bylo zdemolováno a rozbořeno. Do večera obsadili Rusové větší část obce, dolní konec a Výhon měli ještě Němci.

Konečně v pátek 20. dubna 1945 v ranních hodinách dobyli Rusové zbývající část obce. Ustupující Němci ještě založili několik požárů. Po dobytí Šitbořic hned sovětská vojska útočila dále na Nové Dvory, Těšany a Borkovany. Teprve v poledních hodinách poslední Němci opustili území naší obce. Prudké boje byly u Nových Dvorů a o těšanskou Strážku na kterou se třikrát útočilo. Na rovinách u Moutnic a Těšan bylo na 70 tanků na obou stranách a odehrála se tam jedna z posledních tankových bitev této války. O kopec těšanskou Strážku byl sveden dlouhý boj, teprve po dobytí několika návrší u Borkovan, odkud Němci boční palbou pomáhali bránit tento důležitý bod, byla Strážka dobyta. Po poledni sovětská vojska pronikla do Těšan a k Moutnicím. Německé dělostřelectvo střílelo celý den do obce. Tento den se ještě nedalo vyjít z krytů. Rusové přinutili několik našich občanů aby ryli hroby pro mrtvé ruské vojáky v zahradě u fary. V noci z pátku na sobotu sovětské velení se dovědělo, že Němci dostali posily a chtějí protiútočit, ale dobře řízenou palbou z děl a katuší je rozprášili dřív než k něčemu došlo. Tak mohutnou bubnovou palbu jsme ještě neslyšeli. Trvala od 3 do 4 hodin ráno, lidé trnuli hrůzou a celou noc strachem nespali.

V sobotu 21. dubna 1945 Němci ještě stříleli z kulometu na Šitbořice, někde od Nových Dvorů stříleli z děl, ale na to už se nedbalo. U kostela se pochovávali padlí naši občané do společného hrobu. Lidé vycházeli z krytů a s úžasem pohlíželi na tu spoušť, která tu po boji zůstala. Po dědině se potuloval odvázaný dobytek, všude bylo plno střepin, nábojů, rozházených min a granátů i pohozených zbraní a mrtvoly padlých Němců. Padlí sovětští vojáci byli už většinou pochovaní. Tu a tam se válel mrtvý dobytek, rozbité povozy, auta a na dolním konci dva ruské tanky od Němců zničené. Bylo vidět rozbité domy, ještě hořící budovy, vytlučená okna a ani jedna střecha nebyla celá. Vojska zde moc nebylo. Ti, co zde byli, říkali,že je to druhý Stalingrad. Vojáci prohlíželi domy a našli mnoho Němců ukrytých a zajali je. Některé Němce postříleli. V dalších dnech se pochovávali mrtví vojáci a padlý dobytek. V obci bylo nařízeno udělat pořádek. Náboje a zbraně se posbíraly a odevzdaly, ostatní se naházelo do jam a zákopů a zaházelo. Pochovávání padlých vojáků trvalo několik dní. Při pohřbívání v trati od Nikolčic 26. dubna byl v potoku pod silnicí nalezen mrtvý Jan Sáček z č. 299, bylo mu 20 let.

V neděli 22. dubna 1945 přijelo do obce veliké množství vojska, povozů, děl, aut, tanků, také mnoho civilů s kravskými potahy. Někteří byli z Krumvíře, ale většinou ze Slovenska od Gbel a ti říkali, že tak rozbitou dědinu ještě neviděli. V pondělí 23. dubna 1945 přijeli další povozy, auta a vojsko. Obec byla přecpaná, všechny domy a zahrady byli přeplněny povozy a auty. Bylo tu na 20 000 vojáků. Tento den 6 německých letadel neustále útočilo na Šitbořice. Po několika útocích bylo 5 letadel sestřeleno a jedno z nich nad Šitbořicemi a spadlo do Prosňáků. Při dopadu vybuchly bomby a celé letadlo bylo rozmetáno v okruhu 1 km. V tento den byly zdolány poslední odpory Němců, obklíčených v Novodvorské bažantnici. Tento prostor hájily dvě roty hlídané oddílem SS. Většinou byli pobití. Dvůr Karlov byl srovnán se zemí a bylo tam 105 mrtvých Němců, kromě těch, které si sami pochovali.

24. dubna 1945 Němci dopoledne stříleli z děl na Šitbořice. Padlo několik granátů v trati od Těšan a jeden do rybníka. Žádné škody neudělaly. Všude se válela nevybuchlá munice a ta se dostala do rukou dětem. Ti s ní neopatrně zacházely a 6 dětí bylo usmrceno. Konečně 9. května kapitulací Němců válka skončila a lidé si mohli svobodně vydechnout. Ztráty na majetku byly veliké a odhad byl na 20 milionů K. Válečné škody zůstaly většinou neuhrazeny. Lidé si svou pílí a pracovitostí a svým nákladem poškozené budovy a věci uhradili sami.

Přehled ztrát:
Sovětská armáda – 104 mrtvých
Němci odhad – 150-300 mrtvých
Domácí – 15 mrtvých
Úplně zničených budov – 147
Více či méně byly poškozeny téměř všechny domy.

Po válce byli Němci vystěhováni z pohraničí a na jejich místa se stěhovali lidé z vnitrozemí a také i od nás. Ze Šitbořic se do pohraničí vystěhovalo na 480 lidí.

Až později, z ukořistěných plánů německé obrany, byla objasněna příčina fanatické německé obrany těchto míst. V těchto plánech byly výšiny nad obcí označeny červenou čarou s příkazem:

"Kampf bis zum letzten Mann! Naturfestung vor Brün."
(Boj do posledního muže! Přírodní pevnost před Brnem.)